Anorexie a její složitá léčba
Anorexie je onemocnění, které přichází pomalu a nenápadně, její průběh je vleklý a léčba dlouhá a velmi složitá. Jedná se o jednu z poruch příjmu potravy, kdy se nemocný člověk neustále snaží mít kontrolu nad svým jídelníčkem a tělesnou hmotností, kterou se zároveň snaží neustále snižovat. Onemocnět mohou jak ženy, tak muži, nejčastěji v období kolem puberty, ovšem nemoc může propuknout i mnohem později. Podle vědecké studie provedené ve Velké Británii je léčitelných jen asi 30 % pacientů, u ostatních je léčba neúplná, nebo dochází k recidivám.
Léčba anorexie
Léčbu je možné začít tehdy, pokud si nemocný jedinec svůj problém uvědomuje. Přiznání si problému je prvním krokem k uzdravení. Dalším krokem by měla být návštěva obvodního lékaře, který provede nutná vyšetření a zhodnotí vážnost tělesného stavu nemocného (především jeho váhu). Tento pošle anorektické pacienty k psychiatrovi, který posoudí jejich psychický stav a rozhodne o dalším postupu léčby. Existuje několik možností léčby a záleží na zkušenostech psychiatra, jestli zvolí tu nejvhodnější.
V prvé řadě se rozhodne, zda se bude jednat o léčbu ambulantní, nebo bude pacient hospitalizován na některém specializovaném psychiatrickém oddělení, například v nemocnicích v Praze, Brně, nebo v Kroměříži. V některých případech je zprvu dokonce nutné umístění na jednotce intenzivní péče, kde je potrava podávána nitrožilně a lékaři se snaží upravit celkový rozvrat organismu, který může při dlouhodobém hladovění nastat.
Dalším krokem nejčastěji bývá volba léčby vhodnými psychofarmaky, neboť léčebné postupy a zvláště nutnost jíst vyvolává u pacientů značnou úzkost. Psychofarmaka se ponechávají až do doby, kdy je pacient schopen se sám v klidu dostatečně najíst a zůstat i po jídle v dobrém psychickém stavu. K tomu dopomáhá pacientovi psychoterapie, která by měla být vedena zkušeným odborníkem na poruchy příjmu potravy.
Druhy terapií
V případě anorexie se psycholog snaží najít postup, který pacientovi individuálně vyhovuje. Může to být:
- skupinová terapie – skupina nemocných lidí diskutuje o problému pod vedením psychologa
- rodinná terapie – vhodná pro pacienty žijící s rodiči ve společné domácnosti
- kognitivně–behaviorální terapie – učí rozpoznávat a racionalizovat své pocity
- muzikoterapie, hippoterapie, ergoterapie - doplňkové terapie při pobytu v nemocnici
V případě, že pacient není schopen se během doby mezi jednotlivými terapeutickými sezeními chovat tak, aby dále nehubnul, volí se hospitalizace.
Hospitalizace
Ta nebývá časově omezena a záleží jen na nemocném člověku, nakolik se chce vyléčit a jak se mu léčba daří. Většinou bývá vedena tak, že jídlo je dobrovolné, nikdo jej nemocnému nenutí, ale je mu neustále vysvětlována jeho nutnost. Častá možnost vycházek, výletů domů apod. je podmíněna přibranými kily a úspěchy při terapii. Tím se řídí i propuštění z nemocniční léčby.
Léčba anorexie je během na dlouhou trať, často trvajícím několik měsíců až let a ve velkém množství případů nekončí nikdy. V 5 – 15 % případů může končit až smrtí .
Proto je důležité, abychom si vážili sami sebe a nepodléhali tolik touze být ideální.
Postihla vás nebo někoho blízkého mentální anorexie. Jakým způsobem a s jakým úspěchem se léčila?
Komentáře (6)
Neni důležité jak člověk vypadá ale jaký je, a to si musí dívky které nejsou spokojené se svým vzhledem opakovat každý den. Anorexie je léčitelná ale nemocná k tomu musí rozumově přistoupit a začít jíst automaticky. Ostatní jedí a já musím také. U nás v čechách budu za blázna ale víra v Boha a modlitba je moc důležitá a účinná pro dívku i její rodinu. Bůh vyslyší vaši prosbu,pokud ho přijmete do svého srdce. Jak se říká Pán Bůh nabízí, ale člověk musí otevřít dlaň.
já jsem zažila spolubydlící anorektičku, sama jsem ji odhalila po dvou měsících, ještě trvalo než to přiznala, ono už ale bylo stejně pozdě, nakonec vypadala jak kostra a ptala se mě, jak vypadá v sexy tílku, řekla jsem ji, jestli nechce strašit lidi tak ať si ho vezme..no hrůza! nejhorší je, že ona než začla "držet dietu", byla krásná i s pár kily navíc, posléze vypadala naprosto dokonale a ve finále katastrofálně..jenomže ono to nejde zastavit, že..po delší době jsem s ní pak byla na pivko a on šla vyblít každou slanou tyčinku co snědla..bože, to musí být trápení...holky, chlapi nás mají rády i se špekem, neříkám sto kilo, ale....
A jak to dopadlo s tou spolužačkou? Žije ještě?
Já začala s anorexií před rokem, ale po pár měsících se zvrhla v bulimii. To je snad ještě horší. :-(
Raději vyhladovět, než prožívat ty strašné výčitky.. ..
Anorexii jsem díkybohu nikdy nezažila, občas mám problémy s nechutenstvím a odmala jsem měla problém dojíst plný talíř. Ale když se dívám na ty, co tu nemoc mají, vůbec jim nerozumím. člověku musí pak být asi hrozně, když to přeroste přes hlavu. Setkala jsem se s tím, že mi kluk tvrdil, abych se změnila, ale nešla jsem do toho, protože jsem si říkala, jaké by to bylo, kdybych to nedržela později ve svých rukou.. Ale věřím v to, že když někoho milujeme, umíme ho respektovat a nemáme potřebu ho měnit, i když nám třeba nevyhovuje...
Já zápasím s anou a miou už 15 let, ale už teď vidím, že nikdy nebudu zdravá.Je to silnější než jakýkoliv životní popud. Teď jsem jakoby třičtvrtě roku čistá, jím pravidelně a docházím k lékaři, ale přijde mi, že život bez těchto nemocí u mě skončil. Neumím si najít smysl života.
já jsem si anorexii zažila ve svých 17letech,ale naštěstí to doktorka poznala v podstatě na začátku, takže jsem se léčila doma.musela jsem se naučit znovu jíst,i rohlik byl pro mě nepředstavitelné množství jídla,ale zvládla jsem to a ted si nedoveud představit být celý den jen o jednom jablku:-)